Česká asociace povinných
| Zveřejnil: | Josef Vičan |
| Dne: | 10. 04. 2021 |
„Má výjimečnost spočívá v tom, že jsem úplně obyčejná máma dospělého kluka a babička úžasné vnučky,“ představuje se Denisa Rohanová. „Jsem prezidentkou České asociace povinných, která se zaměřuje na pomoc lidem, kteří se ocitli ať už vlastní nebo cizí vinou v dluzích či exekuci, a chrání jejich zákonná práva. Již od roku 2013 se věnuji pomoci lidem postiženým exekucí, a to nejen v rámci asociace, ale i ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR a různými neziskovými organizacemi.“
V roce 2020 Rohanová úspěšně dokončila magisterské studium na Vysoké škole podnikání a práva a.s. V loňském roce získala titul LL.M. na Akademii krizového řízení a managementu, s.r.o. „Mám dva úžasné kocoury, co mě nenechají vyspat, a mým neúnavným obráncem je kavkazský pastevecký pes,“ pokračuje v trochu uvolněném módu Rohanová. „Ráda se odreaguji u dobré knihy, na procházce, či v posilovně, ale mým největším hnacím motorem jsou lidé, které mám okolo sebe.“
Ke své kandidatuře na sociálních sítích mj. uvádí, že vždy pomáhala druhým „… a dnes mám pocit, že Česká republika tu pomoc potřebuje. Nechci se dále jen pasivně dívat, jak si lidé sedají každý na opačnou stranu stolu ve snaze ukousnout co největší kus koláče, ale chci, aby ten stůl byl kulatý, u kterého si budeme všichni rovni, a i ten koláč bude mít stejné díly. Jsem připravena na spolupráci s každým, kdo je ochotný poskytnout svůj potenciál vědomostí, umu a energie na budování lepší budoucnosti naší země, ve které se lidé budou chovat navzájem k sobě slušně, budou se respektovat, ctít zákony a vytvářet soudržné komunity, aby všichni měli pocit, že se v naší zemi vyplatí žít,“ uvádí dále Denisa Rohanová. Na české politické scéně podle ní chybí ženský prvek, který je zbaven přílišné soutěživosti, souboje ega a snahy vyhrát každý souboj. „My, ženy, v sobě máme více či méně zakořeněný pocit vše stmelovat, ne rozdělovat.“
Pokud by se stala první ženou na Hradě a v Lánech, bude jezdit na východ i západ, do Bruselu a tak dále a tak podobně? „I na sever a na jih,“ směje se kandidátka. „Nemám ráda příklony na žádnou stranu. Je třeba si uvědomit, že jsme svébytný, i když malý stát v srdci Evropy, který by si z každé světové strany měl vybrat jen to nejlepší, a ne se výrazným způsobem polarizovat.“
Jak se dívá na udělování milostí a bude nějaké velké propouštěním, či snad dokonce mega amnestie, jestliže bude zvolena? „Prezidentská milost je mimořádným aktem, ke kterému musí vést mimořádné důvody, a pokud jsou, pak vůbec nejsem jejím odpůrcem. Amnestie je slovo, které samo o sobě vyvolává v lidech pocit neklidu. Neklidu z toho, kdo se objeví zpět na svobodě. Pocit strachu. A strach není to, co by měli lidé mít. Pokud toto slovo padne, pak v žádném případě jako tomu bylo v minulosti, ale poučena z chyb druhých, bych volila tento způsob znovunabytí svobody po pečlivé diskusi s odborníky, a zřejmě pro poprvé spáchané méně závažné trestné činy. Vždy jsem dávala druhé šance, aby člověk mohl dokázat, že jedna chyba není životní dogma.“ Podle jejích slov má přátele, kteří si věznicí, či podmíněným trestem prošli a dnes jsou z nich lidé, o kterých by to nikoho ani nenapadlo.
Tím, že se zabývá exekucemi, si získala řadu přátel i nepřátel... „Může vyhrát kůň s handicapem? Může! Jestli je mým handicapem to, že mimo jiné chci, aby někdo platil své dluhy za lidských podmínek, pak to pro mě není nic, co by mě mohlo vyřadit ze startovní dráhy. Pokud je lidskost a snaha pomoci těm, kdo to potřebují, nazývána takto, pak budu ráda tím koněm s handicapem.“
„Každému v naší krásné zemi bych přála, aby se nikdy nemusel domáhat úcty právem, ale aby se lidská slušnost spolu s podanou pomocnou rukou a upřímností stala tím, co dává každý z nás druhým,“ konstatuje dále Denisa Rohanová. „Slovy Karla Kryla ‚Děkuji za nezdar, jenž naučil mě píli, abych mohla přinést dar, byť nezbývalo síly‘, chci poděkovat všem, kdo chtějí dokázat i nemožné, protože to je ten správný motor, který nás všechny může stále pohánět vpřed, a tím nám umožnit budoucnost, jakou jsme si vysnili.“ A na úplný závěr pro ParlamentníListy.cz dodává s nadsázkou: „Vzhledem k tomu, že Blaničtí rytíři ještě nevyjeli, není s námi zle, a stále je tu možnost spokojeně žít v té krásné zemi, kterou nazýváme domovem…“
