Česká asociace povinných

ROZHOVOR
Trh nás nutí zabavovat cokoliv a kdykoliv. Vede to ke korupci, říká exekutor, který bojuje za změnu

"Exekuce nemá žádnou charakteristiku běžného produktu jako třeba rohlík. Ale my o ně musíme svádět boj, což vede ke korupci," říká Petr Kučera.
autor: Jiří Zerzoň
Martin BibenMartin Biben, redaktor
29. 5. 2019 13:47
HN+ EXEKUCE DLUHY FALTÝNEK JAROSLAV

Petr Kučera je mluvčím Platformy za teritorialitu neboli místní příslušnost soudních exekutorů. Sám působí jako exekutor v Kladně. Má středně velký úřad se šesti zaměstnanci, ročně vyřizuje přes dva tisíce exekucí. Současná podoba exekutorského řádu, kdy se exekutoři o exekuce ucházejí u věřitelů podobně jako o zakázky, je podle něho zcela špatná. "Trh v procesu exekucí nesmí existovat, exekuce přece nemá žádnou charakteristiku běžného produktu jako třeba rohlík. Ale my o ně musíme svádět boj, což vede ke korupci," říká.

Korupcí nazýváte to, že jste závislí na věřitelích. Oni jsou vlastně vašimi zákazníky, zatímco dlužníci jsou ve znevýhodněném postavení?

Jednoznačně, když nebude věřitel, nebude ani exekutor. Svádíme o něj boj jako o zrno. Jsme schopni zabavit cokoliv a kdykoliv a provádět i nezákonné věci. Každý korupční trh je závislý na penězích a ty se musí někde vzít. To se projevuje v majetkové sféře povinného (dlužníka - pozn. red.), který často, pokud se nebrání, platí více, než by měl. A ještě navíc jsme jediná právnická profese z těch, na které je přenesená část státní moci, což jsou notáři, advokáti a insolvenční správci, která od státu za nemajetnost a bezvýslednost exekuce nemá ani korunu.

Insolvenčnímu správci, když dlužník nic nesplácí, náklady uhradí stát, nám ne. Tím se tlak zvyšuje, protože my a naše rodiny jsme na tom, co vymůžeme, existenčně závislí. To vede k tomu, že někteří exekutoři oprávněným skutečně nabízí úplatky za to, že exekuce získají. My přitom máme produkt "jasně definovaný zákonem", když se od toho odchýlíme, tak nejsme nestranní. A o tu nestrannost nejvíce jde, protože rozhodnutí soudního exekutora je rozhodnutím soudu. To, že někdy nestranní nejsme, je dáno právě tím, že na trhu s pohledávkami v rámci exekucí je obrovská korupce.

Těmi úplatky myslíte podíl na své odměně z vymožených peněz? Tedy že věřitel dostane více, než by skutečně měl?

Ano, někdy to činí i 50 procent z toho, co exekutor vymůže. To je běžné zejména u těch velkosprávců hromadných pohledávek.

Třeba u dopravních podniků.

Tak to je kategorie sama pro sebe, třeba u pražského si někteří exekutoři ty pohledávky přímo nakupovali. A mají to zaparkované kdesi na Seychelách. Soudní exekutor přitom podnikat nesmí, ale tohle je podnikání, které je přímo děsivé. Je to, jako by si soudce vymýšlel vraždy, aby měl co dělat.

Tohle je pak jeden z důvodů, proč kolegové, kteří mají nakoupené pohledávky, nechtějí teritorialitu. V ten okamžik by nakoupené pohledávky museli přepustit jiným kolegům. A ony se pohledávky po pražském dopravním podniku skutečně stále vymáhají, ty exekuce zastavené nejsou. Pokud jsou ti povinní v produktivním věku, tak z nich peníze stále plynou.

Dostával jste také podobné nabídky, že když část svých odměn přepustíte, dostanete se k zakázkám?

Ano, ale já žádné úplatky nikomu nedávám. Před pěti lety mi někteří lidé slibovali, že když jim budu dávat deset procent z toho, co vydělám, budou mi přihrávat desetitisíce exekucí. A dneska už chtějí padesát procent, snížily se odměny advokátům a systém je zvyklý na nějaké peníze. A ty mají dodat exekutoři a dlužníci.

Teritorialita, jaké jsou nyní její šance?

V Poslanecké sněmovně byla řada lidí, kteří mi říkali, že to chápou a určitě podpoří, párkrát se o tom zmínili a pak už třeba jeden z nich jen nosil pozměňovací návrhy, které mu vypracovali někteří právníci z exekutorských úřadů.

To mluvíte o kom?

Bohužel jmenovat nemohu. Proti teritorialitě je také Asociace dopravních podniků, Asociace měst a obcí, Asociace věřitelů, sem tam nějací advokáti. Až teritorialita by nám přitom umožnila nestrannost a nezávislost. Tedy věc, která je nehmatatelná, není obchodovatelná, je ale přirozená, demokratická a nejsou tam žádné peníze, na rozdíl od trhu, kde jsou peníze vidět a cítit.

Celá zvlčilost, celá agresivita našeho prostředí je daná obrovskou mocí, kterou stát převedl na fyzické osoby, soudní exekutory, a současně tam nechal neblaze působit ruku trhu. Ta způsobuje i to, že se vše mechanizuje, mizí individuální přístup, není využívána možnost dojednat s dlužníkem rozumný splátkový kalendář. Vymáhá se zcela na dřeň, bez ohledu na ekonomické možnosti povinného.

Cílem exekuce nesmí být psychické a fyzické vysávaní povinných. Cílem je individuální přístup k povinnému, to je princip spravedlnosti. Bohužel využití individuálního a spravedlivého principu vymáhání by vedlo k odlivu oprávněných a tím i k ukončení činnosti úřadu.

Exekuční řád se ale tím, že zde vzniká nějaký zisk, za kterým se exekutoři ženou jako normální soukromé firmy, vůbec nezabývá.

Exekuční řád samozřejmě o žádném zisku nemluví. On ani nedefinuje nějakou angažovanost vůči jedinému oprávněnému tak, jako třeba u bank zákon určuje kapitálovou a další angažovanost vůči klientům. Může se dokonce stát, že exekutor bude pracovat pouze pro jednoho oprávněného, což je u banky zcela vyloučeno.

A je to dobře? Není. Bude dělat to, co mu oprávněný nakáže. To je zásadní problém exekučního řádu, že připustil trh, ale vůbec ho nereguluje a není si vědomý důsledků. Vedeme 4,7 milionu exekucí na 820 tisíc lidí. Na 450 tisíc lidí jsou vedeny tři a více exekucí. Na 180 tisíc povinných je vedeno deset a více exekucí. A každá exekuce je u jiného exekutorského úřadu. I kdyby chtěl povinný platit všem, tak nemůže.

Úřady jsou navíc rozmístěné po všech koutech republiky. Pro lidi, kteří mají více exekucí, a nemají tak bankovní účty, to znamená, že vše musí platit hotově. Každá bankovní platba stojí 75 korun, jenže pro tyto povinné je často i deset korun velká hodnota. 450 tisíc lidí je v dluhových pastech, ze kterých nevidí úniku. I kdyby platili, splácí stále jen to příslušenství a jistina, ten základní dluh, se nemění. Ty exekuce jsou často vedeny zbytečně, ovšem žádný exekutor si nedovolí jakoukoli z nich zastavit.

Kvůli věřitelům?

Přesně. Oprávněný by jim řekl, že si myslí, že by z toho za pět deset let něco bylo.

To právo ale přece máte, jste zároveň soudci.

Ano, máme. Ta možnost tady je, musíme ale vyzvat oprávněného a ten obvykle nesouhlasí. Žádný exekutor si to však ani nedovolí navrhnout, protože by mu také oprávněný mohl říci "spolu končíme, já si najdu jiného exekutora". Exekutor by přitom měl mít šanci říci, že to nepovede, protože to je zcela zbytečné.

Zhruba 400 tisíc povinných, kteří mají tři a více exekucí, nemá zaměstnání, a stát tak přichází o čtyři miliardy měsíčně na odvodech. Na trhu práce chybí statisíce lidí, kteří by sice rádi pracovali, ale jsou odkázaní na černé příjmy. A oddlužení po pěti letech? Nabízeli jsme politikům řešení, že exekutoři zastaví statisíce exekucí vedených na nemajetné povinné. Vše v horizontu měsíců od přijetí novely exekučního řádu. Bez odezvy.

Hodně se nyní hovoří o dětských exekucích. Máte také takové případy?

Každý rozumný exekutor, a je nás většina, když vidí, že takový návrh na dítě přijde od obce či dopravního podniku, navrhne její zastavení. Ale jsou samozřejmě takoví, kteří exekuci vedou i ve velkém, což je ostudné.

Sám jste ale říkal, že to bývá těžké, protože věřitelé s tím často nesouhlasí.

Tahle pravomoc exekutorům chybí, a bylo by proto dobré přijmout úpravu exekutorského řádu, aby v odůvodněných případech mohl o zastavení, třeba právě u těch dětí, rozhodnout přímo exekutor. Ale také je třeba, aby zastavování nezpůsobilo, že pak bude řešit vlastní existenční problém. Což by zajistila právě ona teritorialita.

Jak velká část exekutorů by se podle vás k věci ráda stavěla lidsky?

Zhruba 90 procent exekutorů je normálních, slušných, dělají svoji práci poctivě, ale tím pádem mají v onom tržním prostředí problém přežít. Navíc klesá počet nově nařízených exekucí, vloni bylo nově nařízených kolem 500 tisíc, v letech 2013 a 2014 to bylo skoro milion. Takže peněz je logicky méně.

JUDr. Ing. Petr Kučera
Působí jako exekutor v Kladně.

Na druhou stranu roste ekonomika, lidem stoupají příjmy, nevyrovnává se to trochu?

Jak kde, jak komu. Já třeba na svém úřadě sleduji, že je sice menší počet případů, ale zase vymáháme více z těch předcházejících exekucí. Existují ovšem menší úřady, kterých se tvrdě dotkly úpravy za ministra Pelikána. Stát, který si objednává naši službu a který si z naší odměny strhne 21 procent DPH, by si měl, stejně jako třeba u notářů, uvědomit, že zadarmo, tak jako to děláme u případů, kde se nedaří nic vymoci, pracovat nelze.

Nebylo by řešením, aby byl váš stav zestátněný?

To asi nikdy nebude, aby se řeklo, že exekutor už nebude fyzická osoba, podnikatel, ale zase zpátky exekuční soudce, státní úředník. Toho se poslanci bojí.

A proč se bojí teritoriality? Kvůli obavě z nižší efektivity vymáhání?

Motor evoluce je snaha mít aspoň ten rohlík ráno. Většina lidí ví, že když nebudou dělat, tak ten rohlík neuvidí. Já se naopak domnívám, že by úspěšnost stoupla, někteří oprávnění by přestali dávat exekuce, které jsou nevymahatelné už dopředu, protože by věděli, že je exekutor stejně odmítne. Když vidíte, že ten člověk má už deset exekucí, tak nemá smysl se zabývat jedenáctou. A my bychom měli více času se zabývat tím, co má význam. Omezila by se i zátěž dalších institucí, se kterými spolupracujeme. Mohli bychom lépe plánovat. Argument, že by se vše protahovalo a my se flákali, nemá logiku. Stále bychom byli závislí na výnosech, i kdybychom se o dlužníky nemuseli nikde ucházet ani o ně bojovat.

A doporučoval byste jako obvod kraj, nebo okres?

Čím menší část, tím efektivnější. Ze začátku by asi mělo logiku, aby byla teritorialita v soudních krajích, ale časem je ideální stav jeden až dva exekutoři na jeden okres. A klíčový je samozřejmě princip jeden exekutor, jeden povinný, který teritorialita přirozeně naplňuje.

Stále platí, že velká většina exekutorů z celkem 155 je pro teritorialitu?

Proti je jen deset až patnáct kolegů, kteří mají ty nejsilnější a nejdravější úřady. Odsouhlasilo to 85 procent sněmu z roku 2015.

Je situace některých úřadů opravdu tak kritická, že krachují?

Ano, řada kolegů je v insolvenci, některé úřady v některých okresech se dlouhodobě nedaří obsadit. Může se stát, že to určitou část exekutorů, zejména těch slušných, přestane bavit. Těch, kteří mi říkají, že jsou otrávení, pár je. A co se pak stane? Ten systém se může rozsypat a lidí, kteří jen čekají na to, aby nemuseli své dluhy platit, je také dost.

Ohledně změn v exekučním řádu je dnes situace nepřehledná. Kněžínek chce se svým návrhem prosadit princip "jeden dlužník, jeden exekutor", ale bez teritoriality by u legislativní rady vlády neuspěl. Navíc tu už máme novou ministryni. Co čekat nyní?

Klíčový člověk v ANO poslanec Faltýnek je tvrdý odpůrce teritoriality. Ministr Kněžínek vzal toho takzvaného Pelikánova sněhuláka (nabalování exekucí na prvního exekutora) a já bych tipoval, že tenhle nápad vznikl na nějakém vlivném úřadě. Dovolím si spekulovat, že paní ministryně Benešová by byla pro teritorialitu. Ale myslím, že až za ní přijde předseda Faltýnek a řekne, že ne, tak to bude opět vyřešeno.

Proč on vlastně je takový odpůrce?

Je to trochu záhada. Agrofert zase tolik exekucí nedělá a předsedovi vlády Babišovi je zcela jedno, kdo vymáhá exekuce pro Agrofert. Říká se, že pan poslanec Faltýnek má blízko k těm velkým, silným exekutorům, například k JUDr. Mikovi a k přerovskému úřadu. Rádi bychom mu vysvětlili naše pohledy na exekuční činnost. Několikrát jsem ho žádal o schůzku, odpověď však nedorazila.